![]() |
![]() |
![]() |
Úvod |
Naše služby | Technika | O zrakových vadách | Braillovo písmo | Informace a dokumenty | Kontakt |
![]() |
O zrakových vadách |
![]() |
Zrakovou vadou je označován stav, kdy zrakové ústrojí neplní svou funkci, nebo jí plní omezeně. Zrakové vady mohu být buď vrozené nebo získané. Vrozené oční vady bývají dědičné nebo jsou k nim v rodině určité dispozice. Při včasném zachycení je možné některé vady v dětském věku úspěšně vyléčit. Rodiče a i samotné děti na sobě mohou pozorovat změny v kvalitě vidění, a proto každá změna by vždy měla vést co nejdříve k návštěvě očního lékaře. |
||||
![]()
Vnímání světla v oku je založeno na reakci zrakových pigmentů.
Expozicí světlem se zrakové pigmenty rozkládají. Chemickou reakcí dochází k vytvoření
elektrického náboje a tím elektrického proudu, který přenáší informaci do zrakových
center mozku. Fotoreceptory lidského oka jsou citlivé na světelné vlny v rozsahu 400–760 nm. Absolutní práh citlivosti je 10Exp(-19) J, což odpovídá energii jednoho jediného fotonu. E = h * f (energie = Planckova konstanta * frekvence) Planckova konstanta h = 6,626Exp(-34) f = c / l (frekvence = rychlost světla / vlnová délka) rychlost světla c = 299 792 458 metrů za sekundu[Světlo vstupuje do oka přes rohovku, prochází čirou komorovou vodou, otvorem v duhovce, čočkou, sklivcem a dopadá na "promítací plátno oka" - sítnici. Rohovka (lat.:cornea) je průhledná kopulovitě zakřivená svrchní vrstva pokrývající přední část oka. Je to vlastně optická čočka (+43 dioptrií), která se významně podílí na správném lomu světla, přicházejícího do oka. Povrch rohovky tvoří rohovkový epitel s 6 vrstvami buněk, které se ve spodní vrstvě množí a nahrazují postupně odumírající buňky na povrchu rohovky. Komorová voda je hustá tělní tekutina, tvořena z 99% z vody, která vyplňuje prostor mezi čočkou a rohovkou. Komorová voda zachovává nitrooční tlak oka a vyživuje okolní tkáně. Odvádí také odpadní produkty metabolismu a transportuje vitamín C (antioxidant) do rohovky. Duhovka (lat.: iris) má tvar kruhového terčíku z hladkého svalstva. Kruhový otvor uprostřed duhovky se nazývá zornice (pupila). Paprsčitě nebo kruhovitě uspořádaná svalovina rozšiřuje nebo zužuje zornici a mění tak intenzitu expozice sítnice světlem. V duhovce jsou pigmentové buňky, jejichž množství a hloubka uložení určují její barvu (modré mají pigmentu nejméně, hnědé a černé nejvíce). Tato pigmentová vrstva představuje světelnou clonu. Čočka (lat.: lens crystallina) je průhledný bikonvexní útvar v oku, které spolu s rohovkou opticky láme světlo a zaostřuje jej na sítnici. U dospělého člověka je čočka přibližně 4 mm silná a v průměru má asi 10 mm. Upevněná je na řasnatém tělísku pomocí zonulárních vláken. Její optická mohutnost je cca 15 dioptrií (rozsah akomodační změny je cca 12 dioptrií). ![]() Zaostřování se nazývá akomodace a zajišťují jej ciliární svaly. - Při pohledu oka na krátkou vzdálenost ciliární svaly ochabnou a čočka se stane tlustší, proto láme světlo více. - Pohledem na větší vzdálenost je čočka napínána do stran, roztahuje se a tenčí, tím se index lomu snižuje. V průběhu života čočka postupně roste vytvářením nových a nových vrstev buněk. Čočky tak postupně tuhnou a ztrácí schopnost akomodace. Výsledkem je stařecká vetchozrakost neboli presbyopie. Sklivec (lat.: Corpus vitreum) je průhledné, čiré, bezbarvé, rosolovité těleso s řídkou vláknitou strukturou, které vyplňuje vnitřní prostor oka. Je tvořen z 98% vodou, dále chloridem sodným, stopovým množstvím bílkovin a kyselinou hyaluronovou, která na sebe váže vodu (až tisícinásobek obsahu) a díky níž má sklivec rosolovitou konzistenci. Sklivec se tvoří pouze v embryonálním období a později již neregeneruje. Střední osou sklivce probíhá tenký a zkroucený kanálek Canalis hyaloideus, který je zbytkem po embryonální tepénce která vyživovala čočku. Sítnice (lat.:retina) je jemná několikavrstevná blána silná asi 0,2 – 0,4 mm. Obsahuje smyslové buňky - tyčinky a čípky.
![]() Vyzkoušejte si to sami - zavřete levé oko a pravým se upřeně dívejte na červený bod. Pokuste se přiblížit na přibližně 3 násobek vzdálenosti tečky od čtverečku. Zjistíte, že v této vzdálenosti přestanete černý čtvereček vidět, jeho obraz právě dopadl na slepou skvrnu oka. |
|
Nejčastější oční vady a nemoci |
|
Refrakční vady - refrakční vada je stav, kdy dochází k nepoměru mezi lomivostí oka a jeho délkou. Refrakční vady jsou převážně osové, kdy předozadní délka oka je menší (hypermetropie) nebo větší (myopie) vzhledem k lomivosti optických prostředí. Méně je refrakčních vad křivkových, kdy zakřivení refrakčních ploch je moc malé nebo moc velké. Existují také vady indexové, kdy vyšší index lomu čočky vyvolává myopii a nižší index lomu hypermetropii. Refrakční vady se dělí na malé a velké. Malé refrakční vady si oko koriguje samo, tato činnost je bezděčná. Velké refrakční vady ale již není postižený schopen korigovat sám, jsou provázeny poklesem zrakové ostrosti, a proto je nutné tyto vady korigovat korekční pomůckou jako jsou brýle nebo kontaktní čočky. |
|
Myopie (krátkozrakost)
![]() ![]() |
|
Hypermetropie (dalekozrakost)
![]() ![]() |
|
Astigmatismus
![]() ![]() Astigmatizmus se projeví například při pozorování pravoúhlé mřížky tím, že se v některé ose budou čáry jevit jako rozmazané. ![]() |
Retinopatie nedonošených (ROP) - toto onemocnění představuje patologické změny na sítnici, která je tvořena jemnou blankou vystýlající nitro oka, přijímá světlo a zrakový podnět vysílá do mozku. Krevní cévy, které vyživují sítnici, dozrávají jako poslední. Plně jsou vyvinuty až po narození donošeného dítěte, u nezralého je sítnice příliš tenká. Čím nižší je porodní váha nebo gestační věk, tím je ROP častější a závažnější. Roli zde sehrává prodloužená aplikace kyslíku, počet krevních transfúzí, výše odchylky kyslíku a kysličníku uhličitého, počet dní plicní ventilace, sepse a celkový zdravotní stav. Screening je prováděn u dětí s porodní hmotností pod 1500 g, kterým je aplikován kyslík, a u narozených ve 30. týdnu nebo dříve. Dítě je poprvé vyšetřeno oftalmologem v pátém až sedmém týdnu po narození a při propuštění do domácí péče. Kontrolní vyšetření je prováděno alespoň jednou ročně. |
Kortikální slepota
- při této poruše nejde o narušení
stavby nebo funkce oka, ale o poruchu mozku. Kortikální slepotu lze definovat
jako poruchu, při které je zrak postižen více, než se očekává dle výsledků
oftalmologického vyšetření. Neurologický nález ale vykazuje odchylky. U dětí s
kortikální slepotou jsou velice různorodé poruchy zrakové funkce. Mezi příznaky
kortikální slepoty patří proměnlivé používání zraku, nesoustředěnost,
nedostatek zrakové zvídavostí, problémy při prostorovém vidění, dítě špatně
chápe kontext, předmět i jeho použití v cizím prostředí.
|
|
Poruchy a onemocnění očního bulbu - nejčastěji se jedná o Kongenitální glaukom. Při tomto onemocnění je zvýšen nitrooční tlak, čímž dochází k redukci nitrooční krevní cirkulace a poškození očních tkání. Stav oka vyžaduje chirurgický zákrok. |
|
Albinismus - jedná se o vrozenou dědičnou vadu, která vyplývá z nedostatku pigmentu. V těle a očích je nedostatek melaninu, duhovka není zřetelně vybarvena a propouští světlo. Zorné pole a barevné vidění je normální. |
|
Katarakta (šedý zákal) - vrozené onemocnění buď dědičné, nebo vzniká během embryonálního vývoje následkem nitroočních infekcí, při intoxikaci nebo během infekčních onemocnění matky během těhotenství. Zákal postihuje jedno nebo obě oči a bývá kombinován s dalšími vadami (např. retinopatie, hluchota). Léčba je dána zrakovou ostrostí, chirurgická léčba je indikována od třetího měsíce věku dítěte. |
|
Uveitida - jedná se o onemocnění živnatky, která dostala název podle velkého množství cév vyživující oko. Uveitida je zánět živnatky, který může postihovat duhovku, řasnaté tělísko nebo cévnatku. |
|
Nemoci a poškození sítnice
- Odchlípení retiny
označuje stav, kdy dojde k separaci retiny od cévnatky. Výsledkem je nedostatek
živin a následná atrofie se ztrátou vidění. Odchlípení sítnice může být
částečné až úplné s totální slepotou. Postižený nesmí provádět ty činnosti, kdy
se zvyšuje nitrooční tlak.
|
|
Atrofie zrakového nervu - bývá nejčastější z onemocnění zrakového nervu a zrakových drah. Nerv odumírá a výsledkem je úbytek vidění, barevného vidění a světelné percepce. Příčin může být několik: dědičnost, úrazy, intoxikace, zánětlivá onemocnění nebo tumory. |
|
Zánětlivá postižení zrakového nervu - tato onemocnění způsobují, že v průběhu hojení se nervová vlákna nahrazují vazivem. To způsobuje pokles vidění až ztrátu zraku. Příčinou může být například TBC nebo vrozené luetické onemocnění. |
|
Nystagmus - jedná se o nezáměrný kmitavý pohyb jednoho nebo obou očí. Nystagmus může být vrozený, ale děti mohou mít normální vidění do blízka i do dálky. Často bývá v kombinaci s dalšími vadami. |
|
Úrazy oka - v dětství hrozí nebezpečí úrazů hlavně při hře a manipulaci s různými předměty. Toto riziko může minimalizovat pouze pozornost. Celá řada úrazů se ale také může stát při autonehodách, manipulaci s chemikáliemi a pyrotechnikou. |
zdroj: Steringová,J., Služby pro zrakově postižené děti a mládež v Českých Budějovicích, diplomová práce ZSF JU, 2008